Alpaky byly domestikovány původními obyvateli Jižní Ameriky před přibližně 5000 lety v Peru a Bolívii. Jejím divokým předkem je lama vikuňa. Chová se především pro maso a vlnu. Na rozdíl od lamy krotké se nevyužívá pro transport nákladů. Vzhledem k původu v Andském pohoří, jsou alpaky velmi otužilé a nenáročné. Díky tomu snadno přežívají zimy mírného pásu.

Rozeznávají se dva chovné typy alpaky, lišící se charakterem srsti – Suri a Huacaya. Udává se, že již před objevením člověka v Jižní Americe existovala tato dvě odlišná plemena alpaky. Rozdíl mezi oběma fenotypy je v rozdílném uspořádání srsti. Huacaya je robustnější a silnější. Srst je kompaktnější s kratšími vlákny a připomíná rouno ovcí plemene Corriedalle. Snadněji se barví a je více ceněno než vlákno plemene Suri. Suri má vlákno až 15 cm dlouhé, tvoří prstence, které spadají podél těla a na hřbetě se vytváří dělicí brázda. Vlákno je lesklé a hladké a hůře se barví, proto při textilním zpracování se mísí s jinými vlákny. Rouno je podobné vláknu ovcí plemene Lincoln.